Název to není vymyšlený, je to překlad anglického "wet pets", jak se zde stalo módou akvarijním rybkám říkat. Pro spoustu lidí to opravdu mokří mazlíčci jsou a jsem přesvědčená, že chov "pouhých rybiček" vyjde kolikrát dráže, než chov kočky či psa, pokud jim navíc chcete zajistit luxusní bydlení s všestranným komfortem.
A protože jsem přesvědčená, že i ti nejzodpovědnější akvaristé někdy o svoje mokré mazlíčky přijdou, chtěla bych se vrátit k "rybičkové" diskuzi, která byla nedávno u článku od Matyldy. Všechny články i diskuze k nim si bohužel pročítám až se zpožděním a u vás pozdě nočních či ranních hodinách.
Tentokrát to zpoždění bylo skoro týdenní a ani jsem to všechno nestihla, ale diskuzi u rybiček jsem pročetla celou. Jenže jakýkoli můj dodatek k ní by bylo přijít s křížkem po funuse - asi by ho už nikdo nečetl. Přesto bych se chtěla touto cestou dodatečně postavit na stranu Matyldy a odsouhlasit vše co na její obranu bylo napsáno. V žádném případě tím nechci znovu rozvířit diskuzní hladinu - považujte to za uzavřené téma.
Také chci věřit, že Terka se rozjela více, než původně měla v úmyslu a pak už prostě nevěděla, jak z toho ven. Osobně si myslím, že každý, komu zvířata tahají za nitky u srdce, přece ví, že i rybičky jsou živí tvorové a nechce je vědomě trápit, natož nechat uhynout. Někdy se holt učíme ty živé tvory poznávat až teprve tehdy, když už jsme se jich ujali a není cesty zpět.
No ale právě článek od Matyldy a zajímavá úvaha Dede nad schopnostmi jejích Nazgulů daly podnět k mému dnešnímu povídání.
O mém chovu rybiček před třinácti lety také rozhodl někdo jiný, ale zcela obráceně - nejprve bylo akvárium a pak rybičky. Kdosi ho vyhazoval se vším vybavením, mně to přišlo škoda a tak jsem si to sakum prásk vzala. Představa relaxace při krásných rybičkách pokojně plavajících v čisťoučké vodě byla lákavá. A přeci to nemůže být zase tak složité tuhle představu realizovat.
Bohužel ani já se nemohu chlubit velkým úspěchem. Když rybičku kupujete, nedokážete odhadnout její stáří - tedy já rozhodně ne. A tak nevíte, jak starou a třeba i nemocnou rybku si přinesete domů. Když je stará, brzy vám pojde, aniž by to byla vaše chyba. A když je nemocná, nelze ji prostě vyndat z vody, přendat do zavařovačky, pelášit s ní k veterináři a zaprosit "pane doktore pomozte". Vědomí, že rybka umírá snad vaší vinou či nedbalostí vás vyžene někam pro radu.
Ale i odborník často tápe a záruku léčby vám nikdy nedá, jen doporučí to a to. Když není odborník při ruce, vrhnete se na pročítání dostupného materiálu, nebo informací na internetu. Podle uvedených rad pak nakoupíte spoustu všemožných léků, většinou kapek. A protože stejně nedovedete přesně odhadnout čím rybka stůně, raději koupíte od všecho trochu a doufáte v zázrak.
Akvárium jsem si založila dříve, než jsme měli kočky a musím říci, že tu počáteční relaxaci u rybiček jsem si krásně užila. Manžel tehdy ještě pracoval, byla jsem doma sama, nosila jsem si před akvárium snídani a vedla jsem s rybkami dlouhé debaty. Také během dne jsem si k nim často přisedla nebo alespoň moment postála.
Rybky jsem neměla ani drahé ani exoticky duhově vybarvené. Byla jsem začátečník a také akvárium bylo jen střední velikosti. V obchodě jsem si nechala doporučit odolné rybky právě pro začátečníky a koupila 6 rybiček - černo-bílé tetry. Postupně jsem dokupovala ještě další druhy, na jejichž jména už si nevzpomínám. Pamatuji se, že jsem jich nakonec měla šestnáct.
Právě proto, že jsem rybičky kupovala postupně, jsem přesvědčená, že k těm zdravým jsem si jednou přinesla i nemocnou a ta nakazila ostatní. Rybičky dostaly plíseň, měly krvavé žábry a dostávaly křeče. Bylo mi jich nesmírně líto a léčila jsem, jak jsem nejlépe dovedla. Docílila jsem ale pouze různé barvy vody od oranžové až po fialovou, léčebný zázrak se nekonal a z hejna rybek mi během krátké doby zbyly jen tři z těch původních šesti teter. Ty měly zdravý kořen a dařilo se jim dobře.
Ke třem tetrám do naší domácnosti přibyla kočička Dixie
ak sa chcete o niecom informovať tak pište na adresu www.bija8@azet.sk